Dalia Esli

Jiřina Esli je nádherná zástupkyně hlíznatých letniček, konkrétně se řadí mezi kulovité jiřiny. Její květy jsou velmi kompaktní, dosahují průměru kolem 5 až 7 centimetrů a okouzlí vás svými tóny světlé a pastelové růžové. Barva velmi často připomíná sladkou žvýkačkovou růžovou, což v zahradě i v kyticích působí neuvěřitelně svěžím a hravým dojmem. Rostlina dorůstá úctyhodné výšky 80 až 160 centimetrů a je proto nepřehlédnutelnou dominantou každého záhonu.

Bohužel ne, květy odrůdy Esli nejsou pro sušení vůbec vhodné. Jiřiny ve svých lístcích obsahují obrovské množství vody a při pokusu o klasické sušení na vzduchu velmi rychle ztrácejí svůj tvar, bledne jim barva a zvadlé plátky často začnou hnít nebo nevzhledně hnědnout. Tuto rostlinu si tak nejlépe užijete naprosto čerstvou, ať už v okrasném záhonu na zahradě, nebo coby řezanou květinu doma ve váze.

Hlízy vysazujte ven od poloviny května do června, jakmile s jistotou odezní jarní přízemní mrazíky. Postupujte takto: 1. Vykopejte jamku a hlízu uložte vodorovně, přičemž očko (pupen) musí směřovat nahoru. 2. Ideální hloubka výsadby je 10 až 15 centimetrů. 3. Hlízu zasypte zeminou tak, aby nad krčkem zbylo přibližně 5 centimetrů zeminy. 4. Dodržujte spon 30 až 50 centimetrů, což odpovídá zhruba 1 až 4 rostlinám na metr čtvereční, aby měly dostatek prostoru k růstu a proudil kolem nich vzduch.

Určitě ano! Předpěstování hlíz je skvělý způsob, jak urychlit kvetení. Už od března můžete hlízy zasadit do větších květináčů s lehkým substrátem. Květináče umístěte na světlé místo chráněné před mrazem, ideálně do místnosti s teplotou kolem 15 až 20 °C. Udržujte substrát jen mírně vlhký, aby hlízy nezačaly hnít. Až pomine nebezpečí květnových mrazíků, můžete již narašené a povyrostlé rostliny opatrně přesadit rovnou na finální stanoviště na zahradě.

Opora je u této odrůdy naprosto nezbytná. Jiřina Esli roste velmi bujně a dorůstá výšky 80 až 160 centimetrů. Její těžké plné květy a bohaté olistění představují obrovskou zátěž, takže by se stonky mohly při silnějším větru nebo prudkém dešti velmi snadno zlomit. Ideální je k rostlině už přímo při výsadbě hlízy zatlouct pevné dřevěné nebo kovové sloupky a mladé stonky k nim pak postupně během léta vyvazovat provázkem.

Ne, jiřiny nejsou v našich podmínkách mrazuvzdorné a českou zimu by venku nepřežily. Jakmile první podzimní mrazíky spálí nadzemní část rostliny (listy typicky zčernají a zavadnou), je čas na jejich vykopání. Stonky odřízněte kousek nad zemí. Hlízy opatrně vyzdvihněte rýčem, jemně z nich setřeste hlínu a nechte je oschnout. Následně je uskladněte v chladné, temné a bezmrazé místnosti. Skvělé je uložit je do bedýnky zasypané suchými pilinami nebo pískem, aby během dlouhé zimy úplně nevyschly.

Zaštipování je tajný trik profesionálních pěstitelů pro vytvoření krásně košatého keříku s maximálním množstvím květů. Krok provádíme ve chvíli, kdy mladá rostlina vytvoří několik párů pravých listů. Jednoduše prsty nebo čistými nůžkami odstraňte (odštípněte) úplný vrchol hlavního výhonu. Rostlina se díky tomu nahoře zastaví, následně se silně rozvětví, vyžene boční výhony a bude mnohem stabilnější i bohatěji kvést.

Pravidelné odstraňování odkvetlých a zasychajících květů je nesmírně důležité. Pokud ponecháte zavadlé květy na rostlině, jiřina začne vkládat svou drahocennou energii do zrání semen namísto tvorby nových poupat. Ostrými nůžkami proto odstřihněte odumřelý květ i s kouskem stonku vždy až k prvnímu silnému páru listů. Tímto jednoduchým krokem zajistíte, že jiřina Esli bude nádherně a bohatě kvést od července nepřetržitě až do listopadu.

Pěstování v nádobách je teoreticky možné, ale u takto vysoké odrůdy (až 160 cm) velmi náročné. Esli by vyžadovala opravdu hodně hluboký, těžký a stabilní kontejner a velice spolehlivou oporu pro stonky, aby se nádoba s rostlinou při silnějším větru nepřevrátila a nerozbila. V květináči také zemina mnohem rychleji vysychá, a živiny se snadněji vyplaví, proto byste museli zajistit poctivou každodenní zálivku a pravidelné hnojení. Pro začátečníky spíše doporučujeme volný záhon.

Jiřina Esli miluje vláhu, ale je velmi citlivá na přemokření kořenů. Zalévejte ji mírně, ale pravidelně. V horkých letních dnech zálivku pochopitelně zvyšte, ale dbejte na to, aby rostlina nestála v bahně. Co se týče hnojení, na začátku růstu aplikujte hnojivo s vyšším podílem dusíku, které podpoří tvorbu silných stonků a bujných listů. Jakmile zpozorujete první tvořící se poupata, ihned přejděte na hnojivo s převahou draslíku. Ten je klíčový pro vývoj záplavy krásných růžových květů.

Toto je nejčastější chyba mnoha začátečníků. Samotná zdužnatělá část hlízy (připomínající bramboru) slouží výhradně jako zásobárna živin, ale nemá růstová očka, ze kterých by mohla vyrazit nová rostlina. Očka (pupeny) se nacházejí pouze na takzvaném krčku, což je pevnější místo nahoře, kde se hlíza napojuje na zbytky starého stonku. Bez tohoto krčku hlíza sice možná v zemi zapustí kořeny, ale nikdy z ní nevyroste nadzemní část s listy a květy.

Existují dva vynikající způsoby, jak jiřiny namnožit. Prvním je dělení hlíz: na jaře před výsadbou můžete starší, velké trsy hlíz rozdělit ostrým nožem (každý kus musí mít tzv. krček s očkem) a řezné rány ošetřit dřevěným uhlím proti hnilobě. Druhou možností je řízkování: od února do března necháte hlízu narašit v teple na substrátu. Jakmile výhony dosáhnou 5 až 8 cm a mají pravé lístky, opatrně je odříznete, namočíte do stimulátoru a zapíchnete do sadbovače k zakořenění.

Slimáci a plzáci jiřiny doslova milují a dokážou mladé rašící výhonky zdecimovat během jediné noci. Doporučujeme kombinovat několik metod: sbírejte slimáky ručně (ideálně brzy ráno nebo pozdě večer po dešti). V případě silného výskytu se nebojte sáhnout po osvědčeném přípravku, jako je například Ferramol.

Ano, na jiřinách se mohou objevit i další nepříjemnosti. Často je trápí třásněnky – drobný savý hmyz, který způsobuje stříbřité nebo nažloutlé skvrnky na listech a ošklivou deformaci poupat. Zde pomáhají lepové desky nebo postřik na savé škůdce. Z chorob je nebezpečný virus mozaiky jiřin. Projevuje se žlutozeleným mramorováním listů a celkově zakrslým růstem. Jedná se o nevyléčitelné virové onemocnění. Napadenou rostlinu je bohužel nutné okamžitě vykopat a zlikvidovat, aby se virus nešířil. Prevencí je vzdušný porost a boj proti mšicím, které virus přenášejí.

Jiřina Esli je díky svým kulovitým květům do kytic naprosto fantastická! Květy řežte ve chvíli, kdy jsou do tří čtvrtin otevřené. Na rozdíl od jiných květin se totiž jiřiny po uříznutí už příliš nerozvinou. Vždy zkontrolujte zadní stranu květu, zda jsou okvětní lístky pevné a bujné. Ihned po odříznutí ponořte konce stonků na minimálně 15 minut do horké vody o teplotě 70 až 80 °C. Díky této péči vydrží květy ve váze přibližně jeden týden.

Nejčastější příčinou je příliš mnoho stínu – jiřiny bezpodmínečně potřebují přímé plné slunce, v polostínu tvoří převážně jen zeleň. Dalším častým problémem je nadbytek dusíku. Pokud dlouhodobě používáte dusíkaté hnojivo, rostlina mohutně podporuje růst listů na úkor zakládání květů (zde pomůže přejít na draselné hnojivo). Třetím důvodem bývá příliš hluboká výsadba. Pokud jste hlízu utopili příliš hluboko v zemi, rostlina se vyčerpala jen při protlačování mladých výhonů na povrch.

Ano, je důležité dbát zvýšené opatrnosti, protože jiřiny jsou obecně mírně toxické pro všechny domácí mazlíčky (zejména pro psy a kočky). Rostlina, a to včetně hlíz, obsahuje specifické látky, které mohou při požití zvířaty způsobit nepříjemné podráždění zažívacího traktu. Následovat může mírné zvracení, průjem nebo letargie. Kontakt s olistěním navíc u citlivějších jedinců vyvolává kožní podráždění. Doporučujeme proto zabránit zvířatům v okusování listů a vyhrabávání uskladněných hlíz.

Jiřiny jsou absolutní milovnice slunce. Pro bohaté kvetení a silný růst jí vyberte stanoviště na plném slunci. Pokud byste ji vysadili do polostínu, rostlina se bude příliš vytahovat za světlem a pokvete jen spoře. Půda by měla být dobře propustná, kyprá a humózní. Pokud máte na zahradě těžší jílovitou půdu, doporučujeme ji před výsadbou odlehčit kompostem a pískem, aby nedocházelo k zahnívání hlíz ve stojaté vodě.